kuky

Milé čtenářstvo, když jsem v létě trávil s přáteli slastné volné dny v magické zeleni Trojánek, jednoho odpoledne jsem se vrátil z louky a na vratkých schodech verandy se dozvěděl, že zemřel Václav Kahuda. Byl to šok, projel mnou energetický blesk a chvíli jsem tomu nechtěl věřit. Představoval jsem si, že je to Kahudův žert. Že se někde v dálce směje, jak se kulovou rychlostí šíří ta poplašná zpráva na sítích. Ale byla to pravda. A onoho dne byla bouřka. Petr Kratochvíl, což bylo spisovatelovo vlastní jméno, se ten den skutečně odebral do oněch světů, kam naše oko nedohlédne a ruka nedosáhne. Utěšoval jsem se v tom šoku, že jestli se někdo v bardech – kde se půda snově chvěje a tvary a jevy se stále proměňují – nezalekne, bude to právě Kahuda.