Hra na vyloučeného třetího
Na počátku bylo slovo
A to slovo
Byla lež
Odmítám stabilitu z prostého principu
Těkavosti veškeré ověřitelnosti pravd
Hnusím si všechen milostný akt chtíče tělesnosti
Ke kterému by se snad mělo schylovat
Mezi zubrem a dobře ustájenou dojnicí
Pamatuj, že nepokradeš
A když
Tak jen trochu
Trpělivě si půjčovat ten vzácný kus masa
A pečlivě opláchnutý vlažnou vodou
Jej mlčky vracet zpátky do kalhot
Nač trojitý rittberger
Když stačí kotrmelec
Báseň je vždy signována rukou poraženého
Má smrt byla již definována
Otázkou zůstává
Kdo mě zabil
Ven ze stínu
Jsem prázdno proti své vůli
Obluda věčného plamene
Jsem synem nikým nevrženého stínu
Noemova archa marnosti
Neváhejte nalodit svá kornatějící těla
Ještěři s utrhanými ocasy
Zimničky čtvrtodenní
Blahořečte zahradě nedostatku
A bude vám dáno
Mám v ruce bič a v druhé kosu
Ženu vás tam
Odkud jste vzešli
Do bazaltové jeskyně bájného zvratu
Zvířata šílená milosrdenstvím
Vlci v kožichu pomatení
Zvířeno bludná
Zrcadlo prapříčiny
Až chaos ti strhne masku
Která nikdy neměla přischnout
K tvému chlípnému obličeji
Roztanči karneval špatně skrývaného hněvu
Jen si to zkus
Trhat hořící hvězdy holýma rukama
A strkat si je nad ránem do kapes
Smrtelný se s nesmrtelným
Pod jednou střechou nesnese
Zahrajeme si mrtvé divadlo
Vyzvu tě k tanci s maskou zesnulého
Černá řeka nám zateče do očí
Velký Raku věčnosti
Krabe
Podmořský pavouku boží prozřetelnosti
Jak já se tě hnusím
Novoroční
Jak udržet čtyřspřeží krajnosti na uzdě
vědomím středu
pokud i průměrná závist bývá ochotná
uštknout Tygra bičem pohrdání?
Jistěže plivu na hrb každému principálovi
Jistěže blouzním v horečkách
když tvrdím
že všechny obrazy by měly být vysazeny z rámu
Ach ty sebejistá epocho
Uchcat si tu a tam do kalhot
a chvíli si v tom posedět
To bych ti ze srdce přála
Zuzana Lazarová (nar. 1986), básnířka, fotografka, spolupracuje se surrealistickou skupinou, publikovala v Analogonu, A2 a v antologii Nejlepší české básně 2013. Další její básně přinesl Tvar 2/2014.
