Ukolébavka

Mezi šáhy, mezi beji,

dželadami, mangabeji,

u plakátů ruských kin,

mandrilů a mirikin,

za kohau rongo rongy

za gongy fos, binturongy

i kahauy nosatýmy,

a byl tam i zrc

– ten tam byl s dlovkou

a s a a

koho, čeho, oho, čeho,

oho novin, ohonovin,

se syny a sanjásiny

s krajany a karajany,

pisivky, rušníci,

mimózy, ručníci

– hrající za různé týmy,

buchety a trebuchety

za ty ty i za pundity

s konsuly i proconsuly,

s levy a maglevy,

staropardy, leopardy,

sultány a tany,

Maigreta naplň ženami,

buď muž,

Maigreta naplň muži,

buď žena

Kaká v společnosti keporkaka,

tanky no, yes tatanky,

ten tiště, onen Mostiště,

pak dvakrát ši mezi paši,

tri-, di-, jeden efendi,

rupie s ány,

pávi s paviány,

peří arů, žakruarů,

stovky arů plné arů,

hezké dary pro sirdary,

runda bez jaguarunda,

půljaguár na jeden ar,

na jeden ar jaguár,

bauli na čele,

bouli namele

do paštiky ráhnoví,

noví a nový

táhnou sovy

z hvězdostarce jako z novy,

mluví s Mingy, Kiplingy,

kiplíni si mění plíny,

líni, a též barakudy,

barakudy zdvojněstrunné,

berou šílenství

a svinky svinné

Když děti mašírují horkou kaší,

z kopce se koulí svět.

Až do morku vět.

Moje břicho se osamostatnilo.

* * *

Jako kopřivy,

děti, brebentíce, jako houby,

v houfku.

* * *

Papouška učila mluvit němá stařena

Nadinteligibilní nús

Na létajících pouštích

z náústků sprch

teče sarkasmus

* * *

Usínajícího v slunci

polekal mě

výkřik sněhu

* * *

V krychli slunce neexistuje čas

Spím v ní

už hodinu a půl

* * *

Bílý okvětní lístek padá

Na něm jako na letadle

nehet kýmsi vyplivnutý z okna

* * *

Očima koktá,

koktá víčky,

obočím trhá slova

na barevné čtverečky.

– Míchá mléka,

míchá mlíčky. –

Po prvním úsměvu ženy

stéká běl do geometrie,

měníc ji

na obývací pokoje,

pokojné,

budoucí;

budoucnost je z šál, šátků a šálku.

Dva odstíny fialové.

Tekutá

podvečerní obloha ve sklenici.

Nehetnatci bílého budí-

ku

tiše pohlíží na sloní trus.

Nohy se usmívají jako částice,

usmívají se jako dopisy.

Polospánek, hebký jako bradavky.

A

bezchybně upletené světlo.

* * *

Řekl jsem, Padesát,

to je chleba.

Řekl jsem, že neznám

vztah mezi štukaturou

a orangutanem,

dvě stě.

Mezi těmito dvěma

řekl jsem

leží rovníkový ostrov,

tři tisíce.

Tam chodíš v minisukni.

Vousy jsou husa,

řekl jsem,

a husa je husí hnízdo.

Řekl jsem, Vousy

jsou dvě.

Básník a amatérský přírodovědec Miroslav Fišmeister se narodil 23. dubna 1976 v Brně, kde od té doby žije. Po maturitě na gymnáziu nedokončil studia filosofie, religionistiky a angličtiny na FF MU. Pracoval v různých dělnických profesích a v brněnské ZOO. Je autorem devíti básnických sbírek, dosud posledními jsou Nohy z Kalymnosu (2012) a Dvojí dech (2013).