Sonet II
Mám uvěřit, že kdybych umřela ti,
tvůj život o ten můj by méně byl?
Že pocit sluneční bys nechtěl znáti,
když pro mne zhas by a pak zahalil
hrobovou černí obličej můj bílý?
Já skoro lekla se, žes moh to psát.
Jsem věru tvá. Ale tak velká milý?
Směla by tedy tobě nalévat
má třesoucí se ruka víno tvoje?
Pak dost už snů o smrti bez pokoje,
Pak miluje mne a zahrň v jas a veď!
Co velkých žen už pro to s nadějemi
svrhlo svůj lesk… Já ale zradím, hleď,
blizoučké nebe kvůli tvojí zemi.
Elizabeth Barrett Browning
*6. 3. 1806-29. 6. 1861; anglická romantická básnířka a překladatelka Aischyla či Heinricha Heinea. Jedna z mála autorek, která si ve své době získala jméno i v zámoří. Vybraná báseň je 23. z Portugalských sonetů/Sonnets from the Portuguese, sbírky, která poprvé vyšla před 165 lety. Překlad je od Vladimíra Holana, který oproti originálu sonet nejen rozdělil na sloky, ale označil ho i jiným číslem.
