Roland si opakovaně klade otázku, jaké faktory rozhodovaly o utváření jeho života, kolikrát přitom hrála roli náhoda, kolikrát širší dějinné události. Ono „co by bylo, kdyby“ jej však staví do alibistické pozice pasivního konzumenta života, který si takto může omlouvat i své vlastní neúspěchy. Rezignoval na vyšší vzdělání, protože v rodině panovala tradiční nechuť ke vzdělanosti, odvrhl slibnou kariéru koncertního pianisty a raději se živil příležitostným hraním po hotelových restauracích, místo aby prohluboval svůj básnický talent, vydělával si psaním veršíků na tištěná blahopřání. Za svůj život dokonce svaluje vinu na bezzásadovost svého otce, vojáka z povolání. („V naší domácnosti nevládlo žádné přesvědčení, žádné principy, neoceňovaly se žádné ideje. Protože můj otec žádné neměl. Armádní dril a vojenský řád, předpisy namísto morálky.“)

S prozaičkou Simonou Bohatou o inspiraci náhodnými kolemjdoucími, lásce k povídce coby žánru – a také o chystané on-line dražbě knih pro Ukrajinu.

Rozprostřít vějíř aktivit – rozhovor s Markem Tomanem
Gabriel Pleska: Třikrát na okraj
Alois Burda slaví životní jubileum
dopisy Jiřího Karáska ze Lvovic
čtenář poezie Vladimír Merta
Ivo Purš: Oživlé maso, které nemůže zemřít
verše P. Rajchmana a M. Zemana
Továrna na absolutno