PŮLNOC
DESOLATION ROW
TICHO
VNIKÁ
DO VĚTRU
BEZ
ZAKLEPÁNÍ
*
V NEDĚLI VEČER
VZLYKAJÍ STARÉ TELEGRAMY
stromy šacují zásobárnu Jara
a ulice nejsou
zodpovědné za prolitou krev
se šklebením jsme se porvali
pak jsme vše odhodili
strčili jsme do vichrů
a
přílivů
do sluncí a lijáků
nic jsme nedali nic jsme
nedostali
zbytky let šedesátých plují po vodách
Temže
prchavá astrologie Vědomí
PŮLNOC
rukavice stínu se chvějí prší
okna mokvají
BACK IN THE USA
vrátit se abys už nic nechápal
jen splynul s nezměrnou paranoiou
PROUDY NEONU
předměstí Imaginace
lidské růžice
radost a utrpení
zářivé hlasy
večerní záplava
přeteklá neprostupnost deštivých dní
tristní ztroskotání zkřížených paží
planety hloubí
dny hloubí
a odhalují hrozivé ticho
paměť ptáků tančí na místě
fugy a kontrapunkty
smysl a nesmysl
NEVIDÍM NIC KROMĚ KRAJINY MASA
S NAVĚKY VYPÁLENOU ZNAČKOU
*
KAMENNÝ HAD SE PLAZÍ
PO ŠPINAVÝCH SKVRNÁCH
málo naděje
pramálo naděje
pach padajícího dne
úlomek světa
lidská larvo
(bratře)
jak zní tvé pravé jméno
???
na jeden povzdech
kleště psaní básní
zahradník zavírá oči
robot pokleká
a modlí se
samci a samičky ukřižovaní politikou
kovové nebe protahované mlhou
mléčná prášení svůdní zpěváci
inkoust dělá piruetu
a zlehka črtá
čáru na břicha
zas vidím ty trávy
v pokoji
a tu žárlivou stupidní hysterickou holku
i s její jedinou
natáčkou
a jejím věčným zrcadlem
oč jde tváří v tvář tomu popálení
???
už nevim
náčrt-slepka
nebo
ochranné zábradlí
???
*
NÁHODA
POLYKÁ TROCHU KINA
trochu neznámé
země
trochu strachu
trochu smrti
trochu života
úsměv otvíraný dnem i nocí
pro nic za nic
před night-clubem Universa
a proto aby žil hlas
těla-ozvěny
hvězdy v držení zrcadla
vidiny třepené měnivým nekonečnem
totemy-caparti z oceli a uschlých větví
tady ukotvená skutečnost
ukotvená
medovou všedností
v noci přepravované číslice
prorážejí úsvit
KDO VYSAJE PÍSMO POHLEDEM
?
CHALUHY VZKŘIKLY
Z francouzštiny přeložil Petr Král. Další básně najdete v Tvaru č. 8/2013.
Claude Pélieu (1934–2002), francouzský protějšek i přítel amerických beatniků Allena Ginsberga, Boba Kaufmana a dalších, poznamenaný také surrealismem. Beatniky rovněž překládal do francouzštiny (spolu se svou družkou Mary Beach), žil ve Francii, v Anglii a ve Spojených státech, kde také zemřel. Kromě básní vytvářel prózy na půl cesty mezi automatickým textem a borroughsovskou „střihovou“ technikou (cut-up). Dvojkniha Mentolová tetování a nábojnice Úsvitu, z níž tu uvádíme vybrané texty, vyšla roku 1973 v pařížském nakladatelství 10/18 hned v kapesním vydání, a nezůstala bez ozvěn; mimo jiné zjevně poznamenala tvorbu takzvaných „elektrických“ básníků (Michel Bulteau, Mathieu Messagier aj.).
