medailích, slávě, a tedy zúčastňují se vehementně a bez skrupulí
s rozechvělou bradičkou a slzičkami v očích olympiád, mistrovství světa
v přetahování, plivání, mazlení, dumání, v ctihodném přednesu
donesu na tácu, v držení pěvců za jazýčky… I běželi by i do dálky, vyskakovali
do výšky, kdyby však povislá břicha, zplihlá ňadra nevisela jim pod kolena.
Tak alespoň žonglují se slovy, s větami, kdo nejrychleji, nejvýše a nejdále…
Pavel Rajchman
Nebo
Literární úředníci, písaři písma, všelikeří veršotepové dychtí po vítězství,
medailích, slávě, a tedy zúčastňují se vehementně a bez skrupulí
s rozechvělou bradičkou a slzičkami v očích olympiád, mistrovství světa
v přetahování, plivání, mazlení, dumání, v ctihodném přednesu
donesu na tácu, v držení pěvců za jazýčky… I běželi by i do dálky, vyskakovali
do výšky, kdyby však povislá břicha, zplihlá ňadra nevisela jim pod kolena.
Tak alespoň žonglují se slovy, s větami, kdo nejrychleji, nejvýše a nejdále…
Ke hvězdám ani jeden.
Jako by nevěděli, že kde se soutěží, je lidská pýcha.
A kde je lidská pýcha, je i ďábel. (Jiří Krejčík)
Ještě že Svatý Jan od Kříže, Mácha, Rimbaud, Blatný… ještě že Holan,
Lecomte, Orten, Blake… ještě že Dickinsonová, Reynek, Plathová, Juliš…
ještě že Krejcarová, Brautigan, Kabeš , Schülerová… ještě že Šebek,
Sapfó, Karel a Michal Čapkové, Corso…
Ještě že básníci nesoutěží.
Ještě že poezie neteskní po člověku. Ještě že člověk promění se v řádek brambor
nebo
ve
verš.
27. 1. 2010
