Tvar č. 14 zahajuje rozhovor s básníkem Ladislavem Selepkem, který říká: „...na výspách se poezii daří“.

Dvakrát je recenzována básnická sbírka Pavly Medunové s tajemným názvem Za každý vnější den (rec. Jan Štolba a Ladislav Selepko). 

969 slov o próze ztratil ve své pravidelné rubrice Pavel Janoušek, a to nad knihou Martiny Doležalové Kolej Today; na prázdninovou otázku Tvaru odpovídá biolog a filozof Stanislav Komárek. Na téže straně Tvar vyhlašuje konkurz na šéfredaktora.

Šestá stránka je věnována Věře Paškové, kterou jistě mnozí pamatují z redakce Tvaru, kde se dlouhá léta starala o recenzní rubriku, ale možná i z nakladatelství Československý spisovatel, kde jejíma rukama prošly např. skoro všechny knihy Bohumila Hrabala, ale i spousta jiných titulů. (Vzpomínkou přispěli Pavel Kosatík, Jindra Tichá a Božena Správcová.)

Nad knihou rakouského filozofa Konrada Paula Liessmanna Univerzum věcí kriticky uvažuje Svatava Antošová, pravidelný sloupek Gabriela Plesky se zaobírá čtečkami, e-knihami a nabízející se filozofickou otázkou, kolik vlastně váží slovo.

Ukázku z esejistické knihy Vzpoura přichází přeložil z francouzského originálu Pražský neviditelný výbor a podle tajných zpráv ze zdrojů blízkých nakladatelství Rubato se už brzy dočkáme také českého vydání.

Reportážním článkem Střední Polabí – literárně členitá nížina od Aleše Misaře začíná cyklus, který si dal za cíl věnovat se postupně literárnímu dění v různých regionech o něco důkladněji než aktuality, vyskytující se v Tvaru průběžně pod hlavičkou Literární život.

Pavel Ctibor v dalším ze své série útoků na mentální stereotypy zprostředkovává pomyslný agenturně zprodukovaný zážitek, konfrontuje ho se spekulací o hladině nálady lidí na zeměkouli v čase, a jakoby mimochodem padne i cosi o lidské důstojnosti.

Poznámku si Svatava Antošová přinesla z prázdninového výletu k prameni minerálních vod v Kyselce, na jiném místě zpravuje o tom, čeho byla v létě svědkyní na literárních (a podobných) pódiích.

O Posledním časobraní, druhém dílu pamětí D. Ž. Bora, napsal Adam Borzič – svůj příspěvek nazval Ten, který musel splynout s časem, aby mohl kráčet dál.

Jakub Vaníček se vrací k Lucemburské zahradě Michala Ajvaze, či spíše ke způsobu, jakým se o ní diskutovalo na stránkách časopisu Host.

 „V ZEMI BEZ GANDALFA NEMŮŽU KONKUROVAT SKŘETŮM!“ píše v Čističce Patrik Linhart a těžko to komentovat jinak než tichým úlekem: Tak už i on?

Jako četbu na pokračování pro podzimní a zimní čas zvolil Tvar úryvky z pověstného Kalendária Vladimíra Macury – snad čtenáři ocení nabízenou možnost vrátit se do přehlednějších dob čamar, tanečních pořádků, spanilomyslných výletů a c. a k. byrokratů – z dnešního pohledu vlastně vcelku neškodných a roztomilých.

Ivan Acher se za asistence Pavla Novotného zabývá rourami, zejména od plynu – se zaujetím vskutku osvěžujícím.

Devadesátiny překladatelky Naděždy Slabihoudové buďtež v Tvaru oslaveny dvěma úryvky z jejích překladů (ruského a estonského). Beletrie je zastoupena též ukázkou z ryze současného románu Rinata Magsumova.

Vlaďka Kuchtová píše o dvou památnících Julia Zeyera a nově se nyní chopila i aktuálních výstav, které se doposud odbývaly na 23. straně výčtem v rubrice Oznámení. Oznámení nyní nahradí obšírnější (a pro čtenáře zajisté zajímavější) glosy v její režii.

Novinkou je i rubrika Co tím chtěl básník říci?, jíž jsme přispěchali na pomoc tápajícímu školství. Nejméně do konce roku v ní budou defilovat básně obvyklého čítankového kánonu, interpretované předními kritiky a básníky, kteří ovšem mají i zkušenosti pedagogické. Začínáme třemi básněmi Emanuela Frynty s komentářem Igora Fice a Ondřeje Macury.

Výlovu se ujal rybář a básník Vít Kremlička, glosuje knihy Nové příběhy železné opony od Luďka Navary, sborník Miroslava Grepla Jak dál v syntaxi a Pohádku se špatným koncem  Pavla Zajíčka.

Recenze:
Přemysl Blažíček: Knihy o poezii. Holan / Toman (rec. Roman Kanda)
Dagmar Mocná: Záludný svět Povídek malostranských (rec. Richard Změlík)
Carl Frode Tiller: Kroužení (rec. Pavel Horký)
Tomáš Glanc: Souostroví Rusko (rec. Jakub Grombíř)
W. G. Sebald: Saturnovy prstence (rec. Ema Stašová)
Andrus Kivirähk: Muž, který rozuměl hadí řeči (rec. Zuzana Kůrová)
Jan Vítek: Oblázek v peřejích (rec. Aleš Haman) 

Folklorem strašidelných historek z dětských táborů se příhodně zabývá Petr Janeček (Vrať mi moje játra!), Zlá ovce dumá o prozíravosti a Václav Burian se pro svůj fejeton vypravil do alternativní historie.