Roland si opakovaně klade otázku, jaké faktory rozhodovaly o utváření jeho života, kolikrát přitom hrála roli náhoda, kolikrát širší dějinné události. Ono „co by bylo, kdyby“ jej však staví do alibistické pozice pasivního konzumenta života, který si takto může omlouvat i své vlastní neúspěchy. Rezignoval na vyšší vzdělání, protože v rodině panovala tradiční nechuť ke vzdělanosti, odvrhl slibnou kariéru koncertního pianisty a raději se živil příležitostným hraním po hotelových restauracích, místo aby prohluboval svůj básnický talent, vydělával si psaním veršíků na tištěná blahopřání. Za svůj život dokonce svaluje vinu na bezzásadovost svého otce, vojáka z povolání. („V naší domácnosti nevládlo žádné přesvědčení, žádné principy, neoceňovaly se žádné ideje. Protože můj otec žádné neměl. Armádní dril a vojenský řád, předpisy namísto morálky.“)

S prozaičkou Simonou Bohatou o inspiraci náhodnými kolemjdoucími, lásce k povídce coby žánru – a také o chystané on-line dražbě knih pro Ukrajinu.

Ferenc Mezö: Erotika v dnešnej madarskej literatúre
Božena Správcová: O tvaru Tvaru ještě jednou
Alois Burda: Cesta na Praděd L. Vaculíka
rozhovor s Martinem J. Stöhrem
Andrzej Stasiuk: Vladek
z nového románu Emila Hakla
z archivu PNP: Cesta do pravěku jako literární žánr – R. R. Hofmeister
Petr Poslední: Horácké povědomí
Dvakrát Stěna srdce Romana Ludvy