Roland si opakovaně klade otázku, jaké faktory rozhodovaly o utváření jeho života, kolikrát přitom hrála roli náhoda, kolikrát širší dějinné události. Ono „co by bylo, kdyby“ jej však staví do alibistické pozice pasivního konzumenta života, který si takto může omlouvat i své vlastní neúspěchy. Rezignoval na vyšší vzdělání, protože v rodině panovala tradiční nechuť ke vzdělanosti, odvrhl slibnou kariéru koncertního pianisty a raději se živil příležitostným hraním po hotelových restauracích, místo aby prohluboval svůj básnický talent, vydělával si psaním veršíků na tištěná blahopřání. Za svůj život dokonce svaluje vinu na bezzásadovost svého otce, vojáka z povolání. („V naší domácnosti nevládlo žádné přesvědčení, žádné principy, neoceňovaly se žádné ideje. Protože můj otec žádné neměl. Armádní dril a vojenský řád, předpisy namísto morálky.“)

S prozaičkou Simonou Bohatou o inspiraci náhodnými kolemjdoucími, lásce k povídce coby žánru – a také o chystané on-line dražbě knih pro Ukrajinu.

V roce 2007 fotograf Jan Horáček vytvořil snímek čtyř členů redakce Tvaru. Shodou náhod zachytil zrovna ty, kteří letos redakci opouštějí – tajemnice Martina odešla již na jaře, my tři s prací v časopise končíme právě teď. Dovolujeme si fotku otisknout, abychom jejím prostřednictvím jaksi osobněji poděkovali všem čtenářům, donátorům a přátelům Tvaru za přízeň a přispěvatelům za trpělivost, shovívavost, ale především za zásadní, vpravdě nenahraditelnou pomoc při tvorbě jednotlivých čísel. A děkujeme ovšem také osudu, že nám umožnil aspoň skromně se podílet na existenci české literatury. Novému šéfredaktorovi a jeho týmu pak přejeme hodně úspěchů, nápadů, energie, výdrže...

Mějte se tu pěkně. Sbohem a na shledanou...
Vaši Božena, Michal a Lubor