Vykročil. Vždycky to tím

začne: vykročil! Možná že 

teprv potom to zaregistroval.

A to: vykročil, to je první tečka

v morseově abecedě jeho cesty;

auta letí jedno za druhým

zastavují se a vyrážejí

vpřed. Vyšel a ztratil se

v bílých a rudých světlech cars,

v jejich křížících se a ve

spirálách se otáčejících spektrech.

Ale to je takové spojení vědomí toho,

že vykročil, a jeho prvního přestoupení

prahu, které se náhle připomnělo,

a traileru na seriál, který viděl v telce. 

Pak hudba zpoza zdi, nějaká

hodně drsná, plná 

vazbení, skřípotu, s tvrdým 

riffem. Jedinou věcí, kterou si stačil

ještě zapamatovat z toho spektra

kultury a všech zakoktání

a vředů civilizace byla

ta morseova abeceda jeho vratké

chůze, když se vracel z hospody; s,

pak o a znova s. Žádný

      Mickiewicz nebo pocit studu

      nebo Hitler a Stalin nebo čertvíco.  

A ještě tohle: żech Ci padoł?

Ja? Genau?

Veršování v křoví tichounce

zakvičelo, teď křičí o plesnivá

varlata zoofila, vážně pravého,

nalezeného jako Křížstus ve sviň

číku. Pak se vrátil, ale

cítil to tak, jako by vycházel,

a když vycházel, cítil se, jako by

se narodil, a když se narodil,

tak litoval, že se narodil, že

nezůstal v embryonální poloze,

v níž by snil o tom, že vychází,

už teď, že toho hodně pozná,

že ten křik, v tu chvíli, když

vychází, bude jeho vlastním

záznamem    Knihy Genesis a Knihy

      Exodus, pak přijde Kniha Job

      a Kohelet a nakonec Porthnoyův

      komplex, Duha Gravitace a řitní otvor

      George Bushe, výbuch atomovky 

      v Již. Koreji střelba v Rybniku na Wawoku

      a v Maroku a výstřik do něčí

reálné a poddajné pochvy

která připraví jeho čuráka jako

kuře a naservíruje ho s hranolky.

A pak ti, co přijdou, ti budou

vycházet a vydávat všechno,

co se do toho významu vejde:

vydávat druhé, vydávat se,

vydávat peníze, vydávat

knížky: knížky a penízky.

A pak se ukáže, že na počátku

nebyl ani logos ani slovo

sladce prodchnuté

Duchem Svatým

ale řev příšery, která

stvořila sama sebe. Cestou se

objeví příběh a diskurs

a těch pár, kteří

jsou vrcholy ducha. Pak

budou všichni svrženi

do propasti utrpení, Baczu

bude opakovat s Bataillem, že

třetí oko je v prdeli, a

ne uprostřed spirální

galaxie. Náhle vyjdeme

z propasti utrpení do

kvetoucí rajské zahrady,

která se ukáže být skleníkem

s dozrávající marihuanou,

a znovu bude problém

odejít, ten odchod se promění

v nádherné snění

v embryonální pozici. Je

to takový neuspěchaný návrat do

lůna mysli, která pozvolna

ztrácí kontrolu nad svou

slavnou fraktální strukturou.

A pak si odhrnou pěšinku

z čela      básníci Nové vlny

      pak Embryonální vlny

      a Galaxikéři, Tanečníci

      a Zasmušilí. Někteří 

nebudou mít co odhrnout

a další nebudou mít ruce,

      protože zůstanou   básníky Uskutečněné

      Apokalypsy a ještě jiní Uskutečněné

      Fáze. A já, někde na

okraji, zůstanu básníkem

       Uskutečněné Asociace.     

A to by vlastně bylo

v řiti, tak obnažuju

vzadu hlavu, bum z

naganu a na

shledanou

zdar!

Z polštiny přeložil Petr Motýl. Rozhovor s autorem si můžete přečíst zde.