Ve Studentském klubu v Celetné 20 se letos od 11. do 14. května uskuteční šestý ročník Prague Microfestivalu. Festival je tradičně syntetickou básnickou laboratoří, kde se tvorba současných evropských i světových autorů mísí s těmi české, slovenské a středoevropské provenience. Poetika, která vzniká, je třaskavá a v lecčems (i pro samotné organizátory) tak trochu nepředvídatelná. Jaké budou hlavní složky této těkavé směsi letos?
Zatímco na Slovensku se na koncept čile navazuje, v Čechách je zatím zvykem se mu spíše vyhýbat. V Americe konceptualisté jak přednášejí v Bílém domě, tak čas od času zjišťují, že jejich čtení byla zrušena - nebo opatřena varováním „explicitní obsah.“ Poslední dva zmíněné případy se přihodily americké konceptualistce a právničce Vanesse Place. To prvé, když chtěla zorganizovat představení zpracovávající „coons,“ písně zesměšňující černochy oblíbené mezi lety 1880 a 1920; to druhé, když se stala prvním literátem, který vystoupil na Whittney bienále. Vanessa Place jako čestný host festivalu nejen přečte své texty na zahajovacím večeru, který odstartuje v neděli 11. 5. od 19:00, ale ten samý den přednese přednášku o svém pohledu na estetiku, a to od 17:00 v galerii tranzitdisplay. Na prvním večeru kromě ní vystoupí i bratislavsko-vídeňský kurátor, umělec a básník Boris Ondreička, irský básník James Cummins a švýcarská multilingvní performerka a digitální básnířka Heike Fiedler,
V pondělí se Vanessa Place a Boris Ondreička, spolu s teoretikem, spisovatelem a malířem Louisem Armandem a švédskou básnířkou a festivalovou organizátorkou Linn Hansén zúčastní panelové diskuze na téma básnického aktivismu, a to od 16:00 rovněž v prostoru tranzitdisplay. Na večerním čtení pak budou diváci mít možnost seznámit se anglofonními básníky francouzské provenience: s Velšankou Kate Noakes a její tradiční poetikou bude kontrastovat bouřlivý Jason McGimsey; společně pak představí svůj časopis Paris Lit Up. Doplní je Jennifer K. Dick, básnířka a vystudovaná fyzička, která píše básně humorné i výsostně lyrické, a nuancovaný přednes Davida Růžičky s jazzovým doprovodem DoMa Ensemblu (Marcel Bárta a Dorota Barová).
Další osou festivalu bude (nejen) digitální performance a básnický kolektiv. Kromě Heike Fiedler zazáří básnická performance na třetím festivalovém večeru v úterý 13. 5. Představí se kultovní slovenská skupina Generator X (básníci Šulej a Habaj a tanečnice Ferienčíková a Hianiková), rakouský noisový lettrista a člen známého „zeleninového orchestru“ Jörg Piringer, britsko-slovensko-české trio TŘYIE a konečně duo Samuela Langera a Antoina Hummela.
Konečně čtvrtý večer sklene oblouk od etablovaných postav anglofonní avantgardy k současnosti: irská vizuální básnířka a navazovatelka na Kurta Schwitterse Maggie O‘Sullivan a australský „ashberyovec“ Michael Farrell symbolicky předají štafetu mladším – už zmíněné Linn Hansén a Slovence Kataríně Kucbelové, které obě svým způsobem jemně začleňují konceptuální postupy do svých básní, čímž se také festival obloukem vrátí na začátek.
A když jsme u začátku: festival má také svůj předvečer pražské anglofonní prózy, na němž se představí Louis Armand, Thor Garcia, Ken Nash a Richard Makin. Čtení je zdarma a odehraje se v angličtině v klubu Utopia, Bělehradská 45. Hlavní program Prague Microfestivalu už ale bude plně dvojjazyčný (aj/cj) - začíná každý večer v 19:00, Studentský klub Celetná 20, vstupné je 40 Kč. V průběhu festivalu zahrají kapely MiniStark, Were Mute, Happy Funeral a DoMa Ensemble. Doprovodný program – přednáška a debata - je v angličtině a vstupné je zdarma. Další informace najdete na www.praguemicrofestival.com a na facebookových stránkách festivalu.
Jako ukázku přinášíme básně v próze Jennifer K . Dick z připravované sbírky CERN 200:
CERN 32
Zdálo se mi, že únik toxického plynu způsobil, že obloha nad Švýcarskem, severní Itálií, východní Francií, západním Rakouskem a částmi jižního Německa začala světélkovat. I přes zprávy, že „všichni by měli zůstat vevnitř a zapečetit okna“, se lidé hrnuli do ulic, aby uviděli, jestli i oni budou zářit. Když přišla noc, spatřily satelity, jak 137 398 836 malých postaviček žhne a září a gestikuluje v jakémsi světleném tanci, dokud z nich nad ránem nezbyl jen kyt.
CERN 34
Zdálo se mi, že jsem upustila vesmír. Srazil se do plochy a pak se kutálel kolem a zmenšoval se do kuličky zhruba o velikosti tečky na konci této věty. Omluvila jsem se Bohu, ale řekla jsem mu, že to koneckonců on mě stvořil pěkně nemotornou a že to měl čekat. Jen bručel a brblal, když popotahoval kraje Mléčné dráhy, aby její karamelově skvoucí rub napnul do původního, lehce okrouhlého tvaru.
CERN 45
Zdálo se mi, že v roce 2055 Stephen Hawking přišel na návštěvu ze záhrobí. Jenže když zaskočil do mé kanceláře v CERNu, aby přihodil k dobru několik šikovných rad a navrhl mi, abych zvážila nový teoretický přístup ke svému kvantovému hloubání, byl schopný chůze. Vlastně vypadal v nejlepší formě. Jako Jesse Owens v kůži bělocha, připravený prolomit rekord z roku 1935 ve sprintu na 200 metrů. Zatímco mluvil a všechny možné klíče k vesmíru, které mu byly v záhrobí dány, se z něj jen řinuly, žasla jsem nad jeho svalstvem, nad tím, jak se šlachy na jeho rukou hýbou, jak vzpřímeně stojí, jak drží hlavu pevně vztyčenou na funkčním krku. To je důvod, proč když se vypařil zpět do krajiny duchů v bůhvíjaké časoprostorové černé díře, ze které se vynořil, neměla jsem nejmenší ponětí o tom, co řekl. Zůstala jsem ke všem těm informacím hluchá.
