Jiný pomník jsem si vztyčil tady!
Ke století obrácený zády.
Ke ztracené lásce svojí tváří.
Hruď jak kolo od bicyklu září.
Bobule se k moři polopravd popíná.
Ať mě obklopí jakákoliv krajina,
i kdybych se měl bůhvíproč omlouvat,–
do jiných bot nezačnu se obouvat.
Ta výška a póza jsou mi milé.
Sem mě vynesla znavená chvíle.
Múzo, nejsem za to odpovědný.
Můj rozum děravý je jak cedník,
a ne bohy naplněný kornout.
Ať mě klidně pokácí a svrhnou,
ať mě z diktátorství obviní,
ať mě zboří, počmárají, pošpiní,–
ve velké zemi, pro radost dětí
ze sádrové bysty mezi smetím
skrz bílé nevidoucí oči
do nebes budu proudem vody zurčit.
Z ruštiny přeložil Norbert Holub
Josif Brodskij
(* 24. 5. 1940 – 28. 1. 1996); ruský básník, disident, literární kritik, překladatel Czesława Miłosze a Johnna Donnea a nositel Nobelovy ceny za literaturu; v 60. letech byl za svou „pornografickou a protisovětskou“ tvorbu zavřen do psychiatrické léčebny a následně odsouzen k nuceným pracím a roku 1972 vyhnán ze země. S pomocí anglického básníka W. H. Audena emigroval do USA, kde přednášel na univerzitách. Pochován je v Benátkách, na stejném hřbitově jako Igor Stravinskij či Ezra Pound.
