Miluji zlobně a přitom strádám,
se sevřeným hrdlem se zadýchávám.
Ve šťastném okamžiku prchavém
s visícím nad srdcem balvanem,
s ostýchavostí mihnoucí se v úsměvu,
o odpuštění prosím, prosím o něhu.
(1954)
Anna Barkovová
(* 16. 7. 1901 – 29. 4. 1976)
Ruská novinářka, spisovatelka a básnířka. Kvůli své neústupnosti, otevřenosti i lesbické orientaci přišla již na konci 20. let o možnost publikovat a roku 1934 byla odsouzena k pěti letům v pracovním táboře; znovu byla zatčena roku 1947 a 1956, kdy opakovaně skončila v gulagu. Roku 1967 se díky intervenci Alexandra Tvardovského a Konstantina Fedina mohla konečně vrátit do Moskvy, kde také poměrně neznámá a v chudobě zemřela.
Oficiálně začalo dílo Anny Barkovové vycházet až v 90. letech po otevření archivů KGB; vybraná báseň v překladu Radky Rubilinové je z nedávno vydaného výboru 8 hlav šílenství (PROSTOR). Pod stejným názvem vzniká o Anně film v režii Marty Novákové.
Z ruštiny přeložila Radka Rubilinová
