F. X. Šalda a dnešní doba
rozhovory s D. Marianaccim a I. Divišem
Al. Vvedenskij: Smrtipoty
k výročí souboru Chorea Bohemica
William Faulkner
poezie členů Mezinárodního PEN klubu

Jaroslav Kyncl o J. Kratochvilovi
T. G. Masaryk a básnictví
Jak napsat báseň o hnoji
rozhovory s J. Kinkorem a R. Zákupou
Test
Zdeněk Mathauser: Strukturní rozprava o čtenářově úzkosti
Neukončené příběhy J. Fowlese
z deníku Miloše Hlávky
Oldřich Bělič o Vl. Mikešovi
Replika antiputnovská
Črty ze života jistého Deggreta

35/2012

36/2012

37/2012

38/2012

39/2012

Do našeho archivu jsme přidali druhou polovinu loňského ročníku, tedy čísla 14–21/2012.

Milí čtenáři. Nedávno nám bylo vyčteno, že se v Tvaru málo soutěží. Dobrá, jak je ctěná libost. Předkládáme Vám poněkud nesourodou, ale jakýsi smysl přesto dávající větu – jednotlivá slova sice pocházejí sice z různých krajů a dob, přesto však ku podivu z jednoho dílu slovníku spisovné češtiny:

Ladislav Selepko (nar. 7. 7. 1973 v Pardubicích) vystudoval anglistiku a bohemistiku na FF UP v Olomouci, pracoval jako tiskový operátor, lektor anglického jazyka, příležitostný překladatel, uklízeč. Literární recenze publikoval v Aluzi, Hostu a Tvaru. Poezii uveřejňuje časopisecky (Weles, Tvar, Psí víno, Kulturní noviny, Kontexty, Host, Aluze), v antologiích (Rapporti di errore, ed. P. Král, přel. A. Parente, Mimesis 2010; Nejlepší české básně 2011, eds. P. Král a J. Štolba, Host 2011; Vlak – Contemporary Poetics & The Arts, eds. Louis Armand et al., Litteraria Pragensia 2012) a na internetu (totem.cz, pismak.cz, almanachwagon.cz, atemporevue.cz, selepko.blogspot.cz).

Cyklus o literárním životě v jednotlivých regionech naší vlasti nakousněme děním ve středním Polabí, jak nazývám osu Lysá nad Labem–Nymburk–Poděbrady. A věru bude o čem psát; literátům svědčí tento kraj, rozčísnutý loudavým proudem Labe, kde nezadatelný genius loci stoupá z měkkých labských břehů a přilehlých nížin a vyvolává touhu básnit, psát. Kdyby se tu nenašli žádní básníci, tento kraj by si je nejspíš sám zrodil. Nedostatek literární tradice nás netrápí. Stačí jen vyřknout formulku Bohumil Hrabal – a jste (u nás) doma. Tento světoznámý autor místní spisovatele totiž stále silně ovlivňuje, dá se říci až fatálně.

V létě jsem si udělala malý výlet do obce Kyselka u Karlových Varů. Chtěla jsem na vlastní oči vidět tamní lázeňské budovy, na jejichž havarijní stav upozorňuje Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR (ASORKD), přičemž tvrdí, že odpovědnost za tento stav nese jednoznačně společnost Karlovarské minerální vody (KMV). Když jsem však ruiny kdysi věhlasných lázní spatřila, musela jsem si přiznat, že mě to vlastně až tak nepřekvapuje. Žiji přece v Teplicích, kde jsou také věhlasné lázně (a dodnes fungující), a přesto se v samotném centru města nachází podobně zdevastovaný pavilón Hadích lázní, nad čímž se téměř nikdo nepozastavuje. V jeho bezprostřední blízkosti si dokonce dělají politické strany předvolební mítinky, a okrasnými, byť již dávno neudržovanými keři obrostlý pavilon tak slouží jejich účastníkům jako náhražka veřejného WC. Není to až příliš výmluvné?

Také po prázdninách pokračují pravidelné sloupky G. Plesky, ten dnešní je o čtečkách a e-knihách

v pátek 14. září od 20.04 v Soukromém hudebním klubu 4 (Malé náměstí 4, Hradec Králové)

přihlášky doplněné profesním životopisem a stručně formulovanou koncepcí dalšího vývoje časopisu lze posílat do konce září

v pondělí 24. září od 19 hodin na náplavce u železničního mostu pod Vyšehradem v Praze

reakce Ladislava Selepka na recenzi Jana Štolby z minulého čísla

25. a 26. září napříč 19. věkem

Na knižním trhu jsme mohli uvítat vydání konvolutu Středověké legendy o českých světcích (eds. Jaroslav Kolár a Markéta Selucká; Host, Brno 2011). Pokud pomineme, že část jich pochází z doby románské, toho epochálního úsvitu na přelomu pohanského barbarství a misijních mučedníků, římských kahanců a tažení šílených stepních tlup, můžeme se začíst do literárních památek, které nám svým způsobem projasňují počátky věku kmenové a národní formulace.

Na místě obvyklého rozhovoru otiskujeme v tomto čísle „rozhovor“ poněkud jiného typu – jde o úryvky z rozsáhlé korespondence básníka Jiřího Veselského (1933–2004) adresované Vladislavu Zadrobílkovi, uměleckým pseudonymem D. Ž. Borovi (1932–2010). Jiří Veselský byl básník smýšlení hluboce křesťanského (viz studie Igora Fice ve Tvaru č. 11–13/2010), ale stejně hluboce také levicového, což bylo patrně příčinou, proč se k němu ani jeden z táborů příliš radostně nehlásil a jeho básně mohly být oficiálně vydávány – mimo bibliofilský okruh – až po roce 1989.

O dívčince s 2 verunkami ve vlasech – z korespondence Jiřího Veselského D. Ž. Borovi
Joanna Czaplińska o Urbanově Libuši
Vít Kremlička o středověkých legendách
Martin Langer o obrazu Veroniky Holcové
Adam Borzič o názorech Evy Klíčové
Elsa Aids a otázka posthumanity
Co tím chtěl říci básník Skácel?
verše Václava Maxmiliána K., Víta Slívy a Mariky Mariewicz

S 20. zářím přichází správná odpověď na soutěžní otázku, knihu vyhrávají oproti očekávání pouze dva soutěžící.

40/2012

O estetice krutosti – rozhovor s Jaroslavem Achabem Haidlerem
Vratislav Maňák: Básník zpívá špatně
Michal Jareš o Kutrově debutu
nad recenzemi Hruškových Darmat
Svatava Antošová o soumraku bílého muže
literatura v regionu Brandýs n. L. – Stará Boleslav
Aleš Knapp o Edith Steinové
verše Daniela Hradeckého a Romana Ropse

Aleš Misař referuje o nedávném autorském čtení

jedna z básní mladého třebíčského autora otištěných v novém čísle Tvaru

Do této otázky by se dala shrnout kniha britského spisovatele, dramatika a překladatele českého původu Benjamina Kurase Soumrak bílého muže (Eminent, 2012). Při jejím čtení se ovšem nabízejí i jiné otázky: Jaký smysl mají takovéto politicky nekorektní texty, kterých v Evropě stále přibývá? Nejedná se o pouhé naskočení na módní vlnu? Proč autor, jinak také v roce 2009 kandidát euroskeptické Strany svobodných občanů do Evropského parlamentu, vnímá multikulturalismus jako hrozbu pro židovsko-křesťanskou civilizaci? A lze vůbec tuto civilizaci chápat jako nadřazenou těm ostatním?

Jaroslav Achab Haidler (nar. 1958 ve Frýdlantu), divadelník, novinář a překladatel, se vyučil spojovým mechanikem, později studoval ruštinu, němčinu, hebrejštinu, historii a judaismus, stal se praktikujícím Židem. Věnuje se dokumentaci židovských hřbitovů v Čechách a na Moravě. K divadlu se dostal jako kulisák v brněnském Divadle bratří Mrštíků, od roku 1989 působí v Činoherním studiu v Ústí nad Labem.

41/2012

42/2012

43/2012

44/2012