Řada belgických spisovatelů se rozhodla usadit (a prosadit) v Paříži, onom kulturním magnetu, jehož síla je o to mocnější, mluvíte-li stejným jazykem. Belgickou kulturní emigraci provází společensky širší jev: schizofrenie země rozdělené mezi tři brojící etnika, většinové Vlámy a Valony a menšinové německojazyčné společenství, a několik jazyků či jejich variet, z nichž můžeme jmenovat na románské straně valonštinu a francouzštinu a na straně germánské vlámštinu, nizozemštinu a němčinu. Počet těchto jazyků vzrůstá s nuancovanější sebeidentifikací jejich mluvčích, takže kromě dialektů (pikardština, champenoiština, východní a západní vlámština atd.) se ještě, co se francouzštiny týče, rozlišuje francouzština jednak francouzská, jednak belgická, charakterizovaná určitými výslovnostními a lexikálními zvláštnostmi. Právě v belgické francouzštině je napsán román koncipovaný jako výstřední slovník belgičnosti, jímž se autor Patrick Roegiers, který se v roce 1983 natrvalo přestěhoval do Paříže, zapsal do dlouhé řady belgických autorů snažících se odpovědět na otázku, k níž společenské poměry jejich vlasti vybízejí: V čem spočívá belgická identita?, tedy Kdo jsem? Roegiers se v předmluvě ke svému románu svěřuje, že ho k napsání románu inspiroval pohled na umírajícího otce trpícího ztrátou paměti.
Stesk po domově – autobiografie Belgie
Řada belgických spisovatelů se rozhodla usadit (a prosadit) v Paříži, onom kulturním magnetu, jehož síla je o to mocnější, mluvíte-li stejným jazykem. Belgickou…
2015-02-05 08:01:00
