rozhovor Simony Martínkové-Rackové a Svatavy Antošové s Kateřinou Rudčenkovou o erotice, stárnutí a závislosti na psaní

2/2014

3/2014

4/2014

5/2014

6/2014

7/2014

Milí čtenáři, že vy opět nevíte, co s volným časem? Ani tentokrát vám neporadíme. Ale až na to přijdete, uděláte si kukátko z nového Tvaru a v diskrétní zóně svého oblíbeného Paláce Kin budete chřoustat své oblíbené populární zrno, zalévat je svou oblíbenou sycenou výživou, aby brzy vzklíčilo – a pak ho uvidíte. Modrý vlk, pardon lak, totiž vlak. Ano, blue train! Vlak v tanci niterných novinek z husích brků výtečných mužů, žen a věčných dětí tuzemské i světové túry liter a ducha.

ve čtvrtek 23. ledna 2014 od 18 hodin v pražské galerii Topičův salon (Národní 1010/9, Praha 1)

Milí čtenáři,
nevíte, co s volným časem? Tak to vám opravdu neporadíme. Ale než na to přijdete, můžete probrázdit nový Tvar s bankovkou stočenou do ruličky, vaše nasální dutiny vám to tentokrát odpustí. Můžete nasát cos z nekonečných polemik, vdechnout pár svěžích básnických trylků či úryvek rozšafného rozhovoru… což? Do večera je daleko, do rána ještě dál. Možná přijde i jezevec, možná se dokonce dostaví Nirvána. Smells like teen spirit…

recenze Oliny Stehlíkové na antologii Nejlepší české básně 2013,
redakčně nekrácená verze

ve čtvrtek 6. února od 21 hodin v zadním foyer Divadla Na zábradlí (Anenské náměstí 209/5, Praha 1)

recenze Adam Borziče

V nové rubrice bych spolu s několika dalšími autory chtěla s vámi krátce sdílet své literární zážitky, které už v žádném ohnisku pozornosti nestojí, ale naše pozornost se na ně zrovna zaměřila. A není vůbec významné, proč zrovna teď. Prostě jsme tu knihu odkudsi vylovili jako Sepp Jörgen. A to stačí. Nebudeme je lovit k výročím či k něčemu podobnému, kdepak. Z hlediska publicistiky půjde o knihy – okoralé chlebíčky.

Z. L. (nar. 1986), básnířka, fotografka, spolupracuje se surrealistickou skupinou, publikovala v Analogonu, A2 a v antologii Nejlepší české básně 2013.

Tento text je polemickou reakcí na „12 odstavců o próze“ Jany Šrámkové, Jana Němce a Ivany Myškové

Byť souhlasím s názorem, že je v oblasti obecného vymezení angažovanosti a takzvané angažované poezie přeteoretizováno, vložil jsem do této studie několik obecných částí. Zároveň se budu snažit tento pojem explikovat ve srovnání s analyzovanými básnickými knihami. Jako problém by mohlo být vnímáno to, že většina básníků, jejichž sbírky jsem zapojil do analyzovaného okruhu, se teoreticky vůči tomuto konceptu – alespoň ne časopisecky – nevymezovala. Nicméně si myslím, že vybrané básnické sbírky je třeba vnímat v institucionálním kontextu, ve kterém samy působí (v silovém poli otázek: kdo sbírky vydává a ve kterých časopisech se autoři prezentují). K negaci tohoto problému jistě také více než dobře pomůže konkrétní rozbor básnických knih a jejich svébytných poetik.

rozhovor Ladislava Zedníka s Ladislavem Puršlem

recenze Milana Šedivého na básnickou sbírku Jana Kohouta

První náčrt Odcházení vznikal v sedmdesátých letech 20. století, ale teprve autorův odchod z prezidentské funkce dal hře novou referenční perspektivu. Bylo by ovšem zavádějící ztotožňovat postavy s autorem a jeho politickým osudem. Hlavní hrdina, kancléř Rieger, sice občas pronáší repliky, jež by mohl říkat politik Václav Havel, a má i některé rysy jeho vystupování, avšak tím, že mimo politiku lidsky ani profesně neexistuje, podobá se mu méně než Havlův alter ego Ferdinand Vaněk z populárních „vaňkovských“ aktovek (Audience, Vernisáž, Protest), a dokonce i méně než filosof a disident Leopold Kopřiva z Larga desolata.

Kolika -ismy stihne člověk za život projít a žádnému z nich přitom nepodlehnout, ale naopak udržet si od všech kritický odstup? Do této jediné, nikoliv však jednoduché otázky lze shrnout prolínání životních osudů Tonyho Judta s dějinami politických idejí a představ o moci a spravedlnosti v rozhovoru, který s ním vede Timothy Snyder v knize nazvané Intelektuál ve dvacátém století (Prostor, 2013). Rozhovor vznikal v roce 2009, tedy v době, kdy už byl T. Judt vážně nemocen a upoután na elektrický vozík. A ačkoliv ze svého těla ovládal pouze hlasivky a oči, pro vznik této knihy – jak v předmluvě poznamenává T. Snyder – to stačilo.

rozhovor Václava Kahudy s Emilem Haklem o ženách, bustě Hermanna Göringa z vepřového masa a klidovém stavu mysli

Do našeho elektronického archivu jsme přidali kompletní loňský ročník, všech 21 čísel ve formátu pdf

Milí čtenáři, známka punku a zlá owce, vrba v přímém přenosu, přidejte se, vyplouváme a dáme si do nosu. Láska za časů, Márquez promine, že jsi submisiv, řeknu domině. Výplod Tvé chorobné představivosti: dvě kosti, leč pes jen jeden?! Nechoď na ně, drahá, s jedem, ale přijď Ty s recenzemi… Rolničky und mír na zemi. Všichni máme svůj blud neviditelnosti: nícení není nikdy dosti! Bankovky ze sítí a průmyslová revoluce (v blátě), sundej si, má milá, gatě. Vím, že jsi žena boženna blažennna ražennnna na mincích, které rozměniti (ale di ty!) byl by hřích i formou ich. Vpichu zdar: kdo sud, ten lich!

Zájemce o soutěž prosíme, aby posílali své texty v rozsahu minimálně 7 (a maximálně 14) normostran do 30. června 2014 na adresu redakce nebo mailem s uvedením kontaktních údajů (jméno a příjmení, rok narození, poštovní a mailová adresa).
Soutěžit se bude v jediné kategorii, bez věkového omezení, a debutanti se tak mohou utkat s autory již zkušenými. Tři nejlepší povídky budou publikovány na stránkách Tvaru a jejich autoři získají celoroční předplatné časopisu. Vítěz nadto obdrží peněžní odměnu ve výši 7000 Kč coby autorský honorář.

9/2014

10/2014